Pankration – možná nejstarší bojové umění na Zemi?

Hned v úvodu bych rád předešel možným pozdějším sporům v diskuzi o tom, které bojové umění je vlastně na světě nejstarší. Polemik a dohadů najdeš, milý čtenáři, na Internetu dost a dost. Také se pokusím vyhnout teoriím o tom, co to v podstatě JE bojové umění a od jakého bodu si tak zápasení může říkat. Dobře, jen velmi stručně: jsou to techniky boje, které jsou natolik specifické a rozpoznatelné, že je dokážeme odlišit, většinou na první pohled, od ostatních stylů a především od chaotického, nebo chcete-li, „pouličního“ boje. Kdyby tomu bylo jinak, pak bychom mohli přiznat status bojového umění i soupeření našich prapředků – opic či lidoopů.

Pankration (Česky „pankratos“). Název pochází z řeckého slova παγκράτιον [paŋkrátion], v překladu znamenající „vší silou“ („pan“ = vše, „kratos“ = síla). Antické Řecko bylo jednou z nejstarších a nejznámějších civilizací a kultur na Zemi a první zmínky o Pankration se datují kolem roku 800 př.n.l. Vyvinulo se zcela přirozeně na území po staletí tvrdě zkoušeného Řeckého impéria nekonečnými, po staletí probíhajícími, válečnými konflikty a šarvátkami, ať už s nepřátelskými civilizacemi a impérii (Perská říše), sousedními státy a národy (Trojané), nájezdníky (Vandalové) a i jednotlivými Řeckými státy a královstvími. Řečtí válečníci byli vyhlášení svou brutalitou a tvrdostí, vynikající fyzickou kondicí a uměním boje muže proti muži, ať už se zbraní v ruce nebo bez.

Postupem času se z výcviku armád vyčlenil Pankration i jako sportovní disciplína a poprvé byl uveden na Olympijských hrách v roce 648 před Kristem.

Filosofie boje v Pankration

Pankration bychom mohli popsat jako kombinaci 2 – 3, naší civilizaci známých, bojových stylů – boxu a juda (wrestlingu) a vzhledem k používání kopů na tělo, hlavu i nohy i některých dalších (Kick box, Karate, Muai Thai apod.). Ovšem zejména vzhledem k prvně jmenovanému s některými zásadními rozdíly. Box používá mnohem širší paletu úderů pěstí než Pankration – direkty, háky, zvedáky, kdy zejména tvrdé háky „zadní“ rukou a zvedáky slouží jako tzv. knokautovací (ukončovací) údery. V Pakration slouží údery rukou především k udržení odstupu od soupeře, ke kontrole a zamezení soupeřova pohybu vpřed a do stran a jako příprava ke strhům na zem a používají se téměř výhradně direkty!

Vyjímečně uvidíme v Pankration knokauty pěstí, cílem je protivníka překvapit, „složit“ na zem a tam souboj ukončit buď submisí soupeře (soupeř se vzdá) po nasazení páky či kombinací úderů na hlavu a tělo (jak zepředu tak zezadu) nebo přivedením do bezvědomí (škrcením či bolestí po vykloubení končetiny) nebo – ano – smrtí soupeře. V ostrém kombatu na bojišti (ale i na Olympiádách) docházelo běžně k vykloubením či zlomeninám končetin, (u)škrcení či zlomení vazu. Pokud se vyskytne knokaut, pak to bude po zásahu kopem do hlavy či oblasti „trojúhelníku“ či tvrdém úderu loktem na temeno hlavy či zlomení žebra.

Příště si povíme něco o technikách, o stravě i slavných osobnostech spojených s tímto bojovým uměním.

Všechny díly minisérie:

Pankration – trénink a používané techniky

Pankration – Achilles a další slavné osobnosti

Pakration – poslední díl naší minisérie